Přenos pylu na bliznu by nikdy neměl být začátkem křížení. Nejde bezhlavě křížit a produkovat nestálé odrůdy — důležité je stanovit si cíl, který nás celým procesem provede. Hybridů jsou dnes tisíce; chceme-li novou odrůdu, měli bychom mít aspoň vizi, jak má vypadat. Málokdo přitom ví, že u raného hybrida prakticky nikdy nevyroste to, co prodejce ukazuje na fotce — odrůda se musí roky ustalovat (o filiálních generacích a stabilizaci bude samostatný článek o šlechtění).

Než začnete, položte si zásadní otázku: je to potřeba? Má křížení cíl? Byl by výsledkem jen další superhot k nerozeznání od ostatních? Cílem nemusí být jen vzhled, ale i chuť, pal, vyšší úroda nebo odolnost vůči chorobám. Vždy se objeví trend, který všichni napodobují — vzpomeňme křížení Pimenta da Neyde prakticky s čímkoliv, z nějž vznikly stovky téměř stejných červeno- až oranžovočerných hybridů.

Křížení = přenos pylu odrůdy A na bliznu odrůdy B, kde proroste láčkou do semeníku (oplození → zygota → embryo). Potřebujeme zcela otevřený květ produkující pyl u jedné odrůdy a ještě zavřený květ („bakulku") u druhé. Pozor na načasování: až 70 % květů C. annuum se opyluje ještě před otevřením — pokud v zavřeném květu najdeme na tyčinkách bělavé kupičky pylu, musíme zvolit jiný.

Zavřený květ upravíme: pinzetou opatrně odtrhneme všechny korunní lístky, pak tyčinky (modré či žlutavé; jsou-li na nich bělavé kupičky pylu, hledáme jiný květ). Klíčové je nepoškodit pestík — čnělka vybíhá přesně uprostřed. Zalomená čnělka znamená, že se pyl nedostane do semeníku a květ za pár dní uschne.

My pyl sklepneme do mělké misky a bliznu v něm obalíme. Jde i štětec / vatová tyčinka (pozor: zrna zůstávají mezi štětinami, na každé křížení jiný štěteček nebo dezinfekce) nebo jednoduše utržený otevřený květ otřený přímo o bliznu (nejjednodušší, jen je nám každého květu líto). Hlavní je nepoškodit bliznu a mít trpělivost — nevzdat se po prvním neúspěchu.

Venku po opylení květ izolujeme ZIP sáčkem či čajovým pytlíkem alespoň 24 hodin: přenesený pyl získá náskok v prorůstání láčkou, který už cizí pyl nedožene. V uzavřeném skleníku izolace netřeba — dle studií za 99 % křížení mezi odrůdami uvnitř odpovídá hmyz. Pylová zrna papriky jsou těžká a lepivá, takže (na rozdíl od kukuřice či travin) nepoletují větrem; zasíťujeme-li vstupy, je kontaminace prakticky vyloučená a absolutní izolace „bez větru" přidá už jen ~1 % či méně.

ZIP sáček označte názvem odrůdy, jejíž pyl jste použili — vždy tužkou (fixa i propiska se po zvlhnutí rozmočí). Po 24 h sáček sundejte a květ označte visačkou na stopce; při uzavírání sáček nezmáčkněte, ať nezaškrtíte stopku. Dělejte raději více opakování — i při bezchybném postupu může květ upadnout (drobné poškození, zapaření či uvaření v sáčku). Mezidruhové květy padají častěji.