Papriky, tedy celý rod Capsicum, jsou samosprašné rostliny s oboupohlavními květy. To znamená, že se na jednom květu nachází jak tyčinky produkující pyl, tak pestíky. Pyl je pak, většinou větrem, přenesen na bliznu téhož květu. Tato skutečnost nám křížení u paprik velmi zjednodušuje. Nemusíme totiž vysévat větší množství sazenic a poté hledat samčí a samičí rostliny. Pokud chceme křížit dvě odrůdy, jednoduše od každé vysejeme semínko a pustíme se do práce.
PROČ PAPRIKY KŘÍŽIT?
Samotný proces, tedy přenos pylu na bliznu, by neměl být nikdy začátkem křížení. Než se však podíváme, jak na to, řekneme si něco o nepsaném "etickém kodexu", který svým způsobem křížení provází. Nejde totiž o to bezhlavě křížit a produkovat nestálé odrůdy, ale je naopak důležité stanovit si cíl, který nás po celý proces křížení a následného šlechtění bude provázet. Hybridních odrůd je dnes velké množství a pokud chceme vytvořit novou, měli bychom mít minimálně vizi, jak by taková odrůda měla vypadat. Málokdo také ví, že v případě raného hybrida prakticky nikdy nevyroste to, co je na fotce. Odrůda se musí nejprve ustálit a to trvá řadu let. O procesu stabilizace a filiálních generacích hybridů si ale povíme více v samostatném článku na téma šlechtění. Jednoše je dnes relativně obtížné získat osiva skutečně "čistých" odrůd. Na čistotu osiva se příliš nehledí a tak nám často nechtění kříženci rostou i z osiva, u kterého to není žádoucí. Tedy u odrůd, které považujeme za stabilní.
Proto než začneme křížit, položme si jednu zásadní otázku – je to potřeba? Má naše křížení nějaký cíl? Čeho chceme vlastně dokázat? Byl by výsledkem jen další superhot, které už nelze rozeznat jeden od druhého? Pokud se rozhodneme křížit, mělo by výsledkem být něco nového. Něco, na čem má smysl následující roky poctivě a pečlivě pracovat. Cílem však nemusí být jen vzhled, ale také chuť, pal, vyšší úroda nebo resistence vůči konkrétním škodlivým organismům. Obecně se vždy objeví trend, který se snaží všichni napodobit. Asi nejvýznamnější bylo křížení odrůdy Pimenta da Neyde vlastne s čímkoliv. Vznikly tak doslova stovky červeno nebo oranžovo černých hybridů, jejichž plody vypadají prakticky stejně.
JAK ÚSPĚŠNĚ KŘÍŽIT
Křížení spočívá v přenosu pylu odrůdy A na bliznu odrůdy B. Zde proroste pylovou láčkou až do semeníku. Dojde tak k oplození, vzniku zygoty a následně embrya. Abychom mohli úspěšně zahájit samotný proces, musíme nejprve u jedné odrůdy najít zcela otevřený květ produkující pyl a naopak ještě zavřený květ u odrůdy druhé. Takováto "bakulka" má pod korunními lístky již plně vyvinuté tyčinky i pestíky, do samotného otevření však zpravidla neprodukuje pyl. I tak se někdy stane, že tyčinky poprášené pylem najdeme ještě v zavřeném květu. V takovém případě musíme najít jiný vhodný zavřený květ. Stručně řečeno tedy záleží na vhodném načasování, zejména pak v případě, že máme již vytipované dvě odrůdy, které mezi sebou chceme křížit.
|
Samotné křížení není žádná věda a dokáže to skutečně každý. Potřebujeme k tomu pouze pinzetu a dle preference metody křížení pak sběrnou nádobku, štětec anebo dokonce nic krom pinzety. Důležité je tedy najít jeden zcela otevřený květ produkující pyl (viz Obr. č. 1) a jeden ještě zavřený (viz Obr. č. 2). Zavřený květ je potřeba upravit. Začneme odstraněním korunních lístků. Pinzetou je opatrně uchopíme a odtrhneme tak, jako bychom se květ pokoušeli otevřít. Odstraňujeme postupně všechny korunní lístky. Na Obr. č. 3 jsou vidět odstraněné první dva lístky. Po odstranění korunních lístků přijde řada na tyčinky. Zpravidla mají modrou nebo žlutavou barvu. Pokud na nich vidíme drobné bělavé částečky pylu, musíme najít jiný květ, protože už pravděpodobně došlo při manipulaci s květem k jejich uvolnění a kontaktu s bliznou. Tyčinky odstraňujeme stejně jako v předchozím případě. Důležité je nepoškodit pestík, jehož čnělky vybíhá přesně uprostřed mezi tyčinkami. Pokud bychom čnělku zalomili, pyl se nemá jak z blizny dostat do semeníku a květ po pár dnech uschne a odpadne. |
|||
Obrázek č. 1
Květ krátce před otevřením.
Obrázek č. 2
Odstraňování korunních lístků.
Obrázek č. 3
Odstraňování tyčinek.
Obrázek č. 4
Zcela odstraněné korunní lístky a tyčinky.
|
Nyní je čas na opylení. My osobně používáme metodu sklepání pylu na mělkou misku. Bliznu pak jednoduše v pylu obalíme. Další možnost je použití štětečku, případně vatové tyčinky - štětečkem nejdřív otřeme otevřený květ a následně pyl naneseme na bliznu. Je však potřeba si uvědomit, že mezi štětinkami zůstanou miliony pylových zrn a na každé křížení musíme použít jiný štěteček, případně jej musíme desinfikovat. Další možností je otevřený květ prostě utrhnout a tyčinky o bliznu otřít přímo. Svým způsobem se jedná o nejjednodušší a nejlepší metodu, ale nám je každého květu prostě líto a rádi si věci zbytečně komplikujeme Znovu opakujeme, že nehledě na zvolenou metodu je důležité nepoškodit bliznu. Pokud se nám "povede" zalomit bliznu, jak je tomu na obrázku č. 9, musíme začít znovu. A věřte, že i nám se to kolikrát stane. Důležité je mít trpělivost a nevzdat se při prvním neúspěchu. Po úspěšném opylení musíme květ izolovat. K tomu je vhodné použít plastový ZIP sáček (viz Obr. č. 8) nebo čajový pytlík. Samotná izolace by měla probíhat alespoň 24 hodin. Funguje to jednoduše. Pyl přenesený na bliznu začne prorůstat láčkou a pokud by se po 24 hodinách na bliznu po jejím odkryté dostal jakýkoli jiný pyl, nestihne dorůst čtyřiadvacetihodinový náskok. |
Obrázek č. 5
Sklepávání pylu do misky.
Obrázek č. 6
Nanášení pylu na bliznu.
Obrázek č. 7
Izolovaný opylený květ.
Obrázek č. 8
Zalomená čnělka - zde již, bohužel, k oplození dojít nemůže.
|
ZIP sáček je vhodný označit odrůdou, jejíž pyl jsme na křížení použili. Lze popsat samotný sáček, například pomocí CD/DVD markeru, nebo vložit lísteček s popisem. Na lísteček však vždy zapisujeme odrůdu tužkou. Pokud by se dovnitř dostala voda, ať už během zálivky nebo při dešti, propiska či fixa se rozmočí a nepůjde přečíst. Po nejméně 24 hodinách můžeme sáček sundat a květ označit například visačkou na šňůrce okolo stopky. Samozřejmě je možné počkat se sundáváním sáčku až do chvíle, kdy semeník začne růst a evidentně formovat květ. Je zde ale riziko, že za těch několik dní se květ v sáčku zapaří a uhnije nebo se uvaří v důsledku silného slunečního svitu. Velmi důležité je pak sáček při uzavírání nezmáčknout příliš, abychom nezaškrtili a nepoškodili stopku. Proces je také vhodné provést co nejrychleji, aby nedošlo ke kontaminaci jak obnažené blizny, tak sklepnutého pylu. Ani jedeno totiž není žádoucí. Pokud nejprve obnažíme bliznu a následně začneme sklepávat pyl, riskujeme, že vítr nebo hmyz mezitím na bliznu přemístí pyl jiné odrůdy. Naopak pokud nejprve sklepneme pyl, je zde možnost, že během opylování druhého květu se mezi něj dostane jiný. Tomu lze předejít zakrytím misky anebo, samozřejmě, zvolení metody odtrhnutí celého květu. A to je vše. Křížení je opravdu jednoduchá věc, která závisí pouze na vhodném načasování (v létě při přítomnosti stovek květů na rostlině žádný problém), zručnosti a trpělivosti. Pochopitelně se i v případě bezchybného postupu může stát, že květ později upadne. Na vině může být více faktorů. Může se jednat o nevědomé drobné poškození, uvaření nebo zapaření květu v ZIP sáčku či cokoli jiného. Proto je lepší vždy provést několik opakování. Důležité je také vědět, že květy často padají v případě mezidruhového křížení. Pokud křížíme odrůdy jednoho druhu, např. C. annuum 'Jalapeno Azabache' x C. annuum 'Large Red Cherry', nemělo by dojít k jakýmkoli komplikacím. Nicméně v případě např. C. baccatum 'Aji Lemon Drop' x C. annuum 'Black Pearl' je vhodné nakřížit vícero květů. Rovnou tedy zmíníme, co mezi sebou lze křížit bez problémů, které druhy se snášejí hůře a které mezi sebou křížit nelze vůbec. Velmi snadno lze mezi sebou křížit druhy C. annuum, C. chinense a C. frutescens. Dobře se také snáší C. chinense a C. baccatum. Naopak květy často padají v případě křížení C. baccatum a C. annuum a často také při křížení C. baccatum a C. frutescens. Druh C. pubescens pak nelze křížit s žádným ze zbylých domestikovaných druhů. Mimo těchto 5 domestikovaných druhů pak existuje ještě celá řada divokých, přičemž vzájemné křížení mezi nimi je spíše nepravděpodobné (krom společných vývojových větví či příbuzných větví mezi sebou). |
