Pojmem předpěstování se rozumí péče o sazenice před jejich umístěním ven na finální stanoviště. Často se také označuje jako indoor pěstování. Tento termín je však poměrně zavádějící, protože může odkazovat na celoroční pěstování. My se v této kapitole zaměříme na zásadní body, které bychom rozhodně neměli podcenit. Zmíníme si nejdůležitější pilíře: světlo, pohyb vzduchu a zálivku. V neposlední řadě upozorníme na nejčastější problémy a chyby a uděláme vše pro to, aby vám pěstování dělalo radost a ne starosti.
SVĚTLO
Papriky jsou, stejně jako ostatní rostliny, fotosyntetické organismy. To znamená, že pro svůj život a zdárný vývoj potřebují dostatek světla. Tento klíčový faktor je důležité nepodcenit hned ze startu. Sazeničky vytažené za světlem budou stavět na velmi slabém základu a ačkoli později zesílí, už nikdy nedoženou rostlinky, které rostou od začátku ve správných podmínkách. Jelikož se chilli papriky vysazují nejčastěji běhen února či začátkem března, nejlepší volbou je použití umělého osvětlení. I za oknem lze rozhodně rostlinky uspokojivě předpěstovat. Ačkoli se kvalitě rostlin pěstovaných pod umělým osvětlením nevyrovnají, mnoho lidí s nimi bude spokojených. V takovém případě však doporučujeme výsev nejdříve koncem března, kdy už slunce jakž takž nabírá na síle. Vyhneme se hlavně pochmurným únorovým dnům, kdy je venku šero snad i přes den. Tehdy trpí rostliny akutním nedostatkem světla. Zároveň zdůrazňujeme, že jediné opravdu vhodné okno je orientované na jižní stranu. Ostatní světové strany nedodají dostatek světla.
TYPY
Dnes si lze vybrat z mnoha typů umělého osvětlení. Silně roste popularita LED svítidel, zejména díky nízké spotřebě za vysoký výkon. Skvělý pomocník je také možnost regulovat celkový výkon. Pěstovali jsme pod LED panely rostliny od semínka až po několik vln sklizně. Obavy, že tento typ světla je pro celoroční pěstování nevhodný, jsme si tedy vyvrátili. V tuto chvíli používáme panely Viparspectra P600.
POKRYTÍ
Jeden panel nám v případě otrostlejších semenáčů efektivně pokryje plochu 1,5x1,5 metru. To je více, než garantuje výrobce. Navíc postupem času snižujeme výkon panelů, čímž ještě více šetříme na spotřebě. Rozhodně neříkáme, že LED osvětlení je nejlepší. Důležité je, aby rostlinky měly světla dostatek. Jakýkoliv způsob, kterým toho dosáhneme, je proto úspěšný.
DOBA SVÍCENÍ
Paprikám svítíme 12 hodin denně. Pocházejí z oblasti rovníku, tento režim je pro ně tedy přirozený. V minulosti jsme zkoušeli režim 16/8, žádný rozdíl jsme však nepozorovali. Důrazně pak varujeme před režimem 24/0, tedy svícení nonstop. Fotosyntéza má totiž fáze dvě, světelnou a temnostní. Druhá fáze vyžaduje absolutní tmu a pokud dlouhodobě neproběhne, může to vést až k úhynu rostlin.
TIP: Pokud se do místnosti s rostlinami dostane denní světlo, doporučujeme nastavit časovač tak, aby světla zapnul při rozbřesku. První světelné paprsky totiž rostlinu probouzí a ta začíná naplno fungovat. Pokud slunce vyjde třeba v 6 a my budeme mít svícení nastavené až od 8 hodin, první dvě hodiny se rostliny zbytečně potáhnou směrem k oknu. Díky tomuto nedostatku světla se budou vytahovat i vzhledem ke skutečnosti, že máme s ebelepší umělé osvětlení.
Říkáte si, na kolik to všechno vyjde? Zde je naše modelová spotřeba na jedno světlo, které pokryje plochu 1,5x1,5 metru. Celková spotřeba za tři měsíce je cca 55 kWh, což vychází na cca 498 Kč. Na této ploše pěstujeme zpravidla 100 rostlin, náklady na jednu rostlinu za celý předpěst jsou tedy necelých 5 Kč.
Tato částka je platná k červnu 2023 a jsou vypočítané z ceny za kWh včetně měsíčních poplatků, poplatku cca 2000 Kč za distribuci 1 MWh a jsou uvedené včetně DPH. Odráží tedy reálnou (vyšší sumu), nikoliv základní sazbu za kWh uvedenou ve smlouvě. "Než rostlinám svítit, to je levnější si je koupit" tak rozhodně není pravda.
A kdy rostliny pod osvětlení umístit? Ihned po vyklíčení. Jakmile v minipařeništi uvidíme náznak klíčku, neprodleně vše umístíme pod světla. Někdo dokonce svítí ještě před tím, aby měl jistotu, že rostlinky nebudou klíčit za tmy a nevytáhnou se. Pro samotné klíčení ale světlo důležité není. Svícení nad hromádkou hlíny je tak prvních pár dní zbytečné.
POZOR: Lidé mají často obavu, že plastový kryt na minipařeništi nepropouští dostatek světla. Ihned po vyklíčení prvního semínka tak víko odkryjí, aby se na rostlinky dostalo co nejvíce světla. Toto NIKDY nedělejme. Umělé osvětlení, pokud se nejedná o nějakou 6W bludičku, je dostatečně silné na to, aby prosvítilo i plastové víko. Dokonce máme zkušenost, že rostlinky pod roky starým zažloutlým plastovým víkem byly stejně vysoké, jako rostlinky v novém, dokonale čirém pařeništi. Zvednutím víka docílíme je rapidní snížení vzdušné vlhkosti substrátu i teploty. To vede ke snížení klíčivosti ostatních semínek. Ta navíc mohou vyrůstat s tzv. helmou, tedy s lístky zaseknutými v semínku. Vždy tedy čekáme, než vyklíčí většina semínek. Až poté rostlinky odkryjeme. Nebudete tomu věřit, ale touto "prkotinou", jako je sejmutí víka o pár dní později, rapidně zvýšíte celkovou klíčivost a minimalizujeme množství rostlinek, které se v semínku během klíčení zaseknou.
POHYB VZDUCHU
Kdysi jsme vzduchotechniku považovali za zbytečnou, dnes ji vnímáme jako základní pilíř při pěstování. Obměna vzduchu okolo rostlin je opravdu velmi důležitá. V případě většího množství rostlin dochází také k silnému vypařování přebytečné vody přes listy. Okolo rostlin tak vzniká jakýsi pomyslný "mokrý" oblak. Ten znemožňuje odpařování další vody, což zároveň brzdí příjem nové vody s živinami přes kořeny. Rostliny stagnují, přestávají růst a na listech se objevuje edém, textura podobná krystalkům na povrchu listů. Pod zdrojem osvětlení také dáchází ke zvyšování teploty a tedy ohřevu povrchu listů. Tato místa označujeme jako hot spots. Vlivem toho jsou rostliny přímo pod světlem menší a začínají se jim silně kroutit listy. Naštěstí je zde snadné řešení, zajistit výměnu a cirkulaci vzduchu. Pokud rostliny pěstujeme v obytné části, stačí jedou za čas vyvětrat třeba ve vedlejší místnosti. Problém nastává v případě, kdy máme rostlinky třeba v suterénu, což je i náš případ. Okna přes zimu otevřít nemůžeme, protože jsou metr od rostlin a venku mrzne.
VÝMĚNA
K výměně vzduchu nám slouží potrubní ventilátor. Ten z vedlejší místnosti pravidelně přivádí čerstvý vzduch. Stačí nastavit časovač na sepnutí několikrát denně a je vystaráno. Častým omylem bývá, že k výměně vzduchu slouží klasický větrák. Představte si, že jste zavření v místnosti bez přístupu vzduchu a pomalu vám dochází kyslík. Můžete si zapnout třeba stovku větráčku, které budou vydýchaný vzduch jen prohánět po místnosti. Pokud však neotevřete dveře, udusíte se. Stejně tak je tomu i v případě rostlin.
CIRKULACE
Cirkulační větráčky však své využití rozhodně najdou také. Jak jsme již psali, při pěstování většího množství rostlinek se mezi nimi drží vysoká vzdušná vlhkost a vznikají hot spots. Namíření větráčků mezi rostliny nám pomůže rozbíjet kumulující se vlhkost a zároveň ochlazovat povrch listů. Rostliny tak mohou neustále odpařovat přebytečnou vlhkost a získávát novou vodu s živinami přes kořeny. Jednoduše řečeno, narovnáme a spravíme vodní režim rostlin.
EDÉM
V případě, že k odbměně ani cirkulaci vzduchu nedochází, hledají rostliny cestu, jak se s přebytečnou vodou vypořádat. Na povrchu listů se začne objevovat krystalická struktura zvaná edém (nesprávně intumescence). Zprvu je neškodná, ovšem později postihuje i nově rostoucí listy. Ty jsou o poznání menší a tužší. Dochází ke zpomalení růstu. Zároveň dochází díky nedostatečnému odpařování vody k uhnívání kořenů.
Rostliny pěstované za extémní vzdušné vlhkosti také hůře snášejí přesun ven. Zde je totiž vlhkost rapidně nižší. Rostliny rychle vadnou, často dochází k částečnému až úplnému opadu listů. Sazenice jsou také náchylnější na spálení sluncem. Růst se také asi na 1-2 týdny zcela zastaví. Proto doporučujeme vzduchotechnice část rozpočtu věnovat. Koneckonců, kancelářský klipsový větráček se dá pořídit za pár set korun a efektivně ochladí a odvětrá třeba 100 sazenic.
ZÁLIVKA
Jak často mám zalévat sazenice? Kolik vody mám dát do jednoho květináče? To jsou jen některé z mnoha otázek, které každoročně zaplaví snad všechny fóra a skupiny. Jen málo lidí si však uvědomí, že na ně nelze obecně odpovědět. Různé substráty jinak zadržují vodu. Rostliny s lépe vyvinutým kořenovým balem vodu rychleji spotřebují. Při vyšší teplotě se voda vypařuje rychleji. V dobře odvětrané místnosti rostliny lépe odpařují vodu z listů a ze substrátu tedy přijímají více vody. Na tyto otázky tedy nelze obecně odpovědět. Vždy musíme zalévat dle našich podmínek a s ohledem na potřebu našich rostlin. A nebojte se, poznáte to. Žádná věda to není.
ROSENÍ
Nejjednodušší je to v případě teprve klíčících semenáčků. Ty zléváme rozprašovačem. Při použití konve bychom mohli semenáčky či ještě nevyklíčená semínka vyplavit. Substrát udržujeme neustále vlhký, nikoliv však mokrý. Na povrchu substrátu by se proto neměl udržovat mokrý sklovitý povlak. Ten značí, že je v substrátu více vody, než kolík jí sám dokáže pojmout. Následkem je uhnívání kořínků či samotných semínek, které neklíčí. Naopak by povrch substrátu nikdy neměl vysychat či dokonce prášit.
KE STONKU
Odrostlejší sazenice zaléváme podmokem nebo na povrch substrátu. Ve výsledku nezáleží na tom, kterou cestu zvolíme. Důležité je, aby byl substrát po každé zálivce rovnoměrně vlhký. Pokud tedy zaléváme na substrát, je lepší zalévat méně často, ale více. Voda musí při každé zálivce protéct dolů do podmisky. Pokud budeme zalévat denně a troškách, substrát bude vlhký pouze pod povrchem. Dolní polovina květináče tak bude téměř suchá a kořeny prakticky nebudou schopné zde růst. Výsledkem je mělký a slabý kořenový bal.
PODMOKEM
Při zalévání podmokem si zase musíme dávat pozor, abychom rostliny nepřelévaly. To totiž způsobí uhnívání kořenů, které nebudou schopné přebytečnou vodu ze substrátu čerpat. Stejně tak se znemožní přísun jakýchkoliv živin. Za žádných okolností by proto neměly rostliny stát ve vodě. Pokud voda z podmisek do 5-10 minut zcela nezmizí, zalili jsme moc. Že jste to s vodou přehnali a ona tam po půl hodině stále je? Jednoduše zvedněte květináč a podmisky slijte.
My zaléváme všechny naše rostliny podmokem, a to z několika důvodů. V prvé řadě je to časově efektivní, zavlažením jedné vany máme zalito třeba 150 sazenic. Zároveň však rostliny pravidelně kontrolujeme. Může se stát, že několik rostlin ve stejné zavlažovací vaně je o dost menších, než zbytek. Menší rostlina přirozeně nevstřebává vodu ze substrátu takovým tempem jako ty větší a silnější. Pokud bychom všechny rostliny zalévali stejně, ty slabší budou neustále přelité, čímž celý problém prohloubíme. Rostliny přestanou růst, začnou uhnívat a oproti opstatním budou menší a menší. Proto je vhodné rostliny postupně třídit dle velikosti. Velmi důležité je také mít zavlažovací vany vyrovnané vodováhou. V opačném případě nám bude voda stékat na jednu stranu, kde budou rostliny přelité. Sazenice na druhé straně zase budou periodicky vysychat.
Zálivku si pak můžeme mnoha způsoby zjednodušit. Zpravidla je to však výměnou za nemalou finanční investici. Pokud máme menší množství rostlin, jednotlivé květináče můžeme zalévat jehlami pomocí kapkové závlahy. Případně pěstujeme v tzv. autopotech, které zajistí snad nejlepší formu zavlažování vůbec. Vzhledem k jejich velikosti a ceně se však hodí pouze pro ty, kteří pěstují několik málo sazenic a chtějí z nich dostat opravdu maximum. Nejčastěji se používají v případě celoročního pěstování v pěstebních stanech. Pokud naopak pěstujeme velké množství sazenic, do zavlažovacích van můžeme nainstalovat systém ebb-and-flow. Každý vana má jak přívod, tak odtok vody. Vše je napojené na spínací hodiny. Čerpadlo nejprve zaplaví vany vodou, ve které sazenice stojí cca 5-10 minut. Následně je přebytečná voda slitá zpět do rezervoáru. Efektivně tím zajistíme, že všechny květináče jsou maximálně zavlažené a zároveň žádná z nich nestojí ve vodě.
VLASTNOSTI VODY
Důležitý a často zcela opomíjený faktor jsou chemické a fyzikální vlastnosti vody, kterou zaléváme. Měly by nás zajímat zejména v případě, že pěstujeme v kokosovém vláknu. Jejich znalost se však hodí i v případě rašelinových substrátů. Dvě zásadní hodnoty jsou jsou pH a EC. Správná hodnota pH totiž přímo ovlivňuje schopnost rostlin absorbovat živiny. Ideální hodnota pH je asi 5.5-6.0, jelikož se jedná o rozsah, kde jsou dobře přijímané všechny zásadní živiny. Příliš vysoké nebo nízké pH povede k problémům s růstem a celkovým vývojem. Například při dlouhodobém zalévání kohoutkovou vodou se u rostlin začnou často vyskytovat pokroucené listy. Lidé se pak mylně domnívají, že se jedná o napadení sviluškami nebo rezidua herbicidů v substrátu. Přitom se však jedná o pouhý nedostatek vápníku, který rostliny při pH 7.5-8.0 (běžné hodnoty kohoutkové vody) zkrátka nedokážou ze substrátu přijímat. Nejdůležitější je samozřejmě hodnota pH samotného substrátu. Při předpěstování však používáme zpravidla menší objemy květináče, například 0,5 l. Pravidelné prolévání substrátu postupem času silně ovlivňuje pH směrem k hodnotám vstupní vody. Pokud tedy použijeme kvalitní substrát s pH 6 a budeme zalévat vodou s pH 8, za několik týdnů bude pH substrátu někde mezi 7.5-8.
Druhá hodnota, EC, odkazuje na elektrickou vodivost. Čím tvrdší voda, tím více minerálů obsahuje a tím větší hodnotu EC naměříme. Ideální EC vstupní vody se pohybuje okolo 300-500 µS. Do tohoto rozsahu spadá většina vodovodních řádů. Paradoxně proto není vhodné zalévat rostliny dešťovou vodou, jake jsme byli dlouho mylně přesvědčení. Taková voda totiž žádné minerály neobsahuje a pro rostliny je de facto "mrtvá". EC děšťové vody se pohybuje okolo 0-50 µS, ze substrátu tak minerály jen vyplavuje. Zároveň má dešťová voda extrémně kolísavé pH. Během měření jsme zjistili, že po jednom dešti napršela voda s PH 4,3 a o dva týdny později napršela voda pH téměř 8. Pokud přeci jen semenáčky dešťovou vodou zaléváme, navýšíme nejprve hodnotu EC někde do výše zmíněného rozmezí. Použít k tomu můžeme Calmag nebo jakékoliv základní NPK hnojivo. Následně upravíme pH. Naopak opačným extrémem je voda ze studny. Ta může dosahovat velmi vysokých hodnot EC a při dlouhodobém zalévání to má na rostliny stejný efekt, jako bychom je s každou zálivkou hnojili.
PIKÝROVÁNÍ SEMENÁČKŮ
Pokud vyséváme papriky jednotlivě rovnou do malých květináčků o objemu alespoň 0,25 l, nemusí nás přesazování nějakou dobu vůbec trápit. Ale při hromadném výsevu či výsevu ve výsevních platech je potřeba semenáčky po vyklíčení pikýrovat. Pokud bychom to neudělali, v tom prvním případě by kořínky rychle prorostly mezi sebou a při následném rozsazování bychom je zbytečně poškodili. Ve druhém případě pak mají kořeny k dispozici jen malý prostor, který brzy prorostou. Kořeny navíc budou rychle prorůstat drenážními otvory dna. To nechceme, protože bychom je při následném přesazování mohli potrhat. Zbytečně bychom rostliny o vybudovaný kořenový bal připravili a tím ji opět posunuli o pár kroků zpět.
Při přesazování máme na výběr se široké škály substrátů. Pokud jde o rašelinové směsi, určitě se vyvarujme levných substrátů ze supermarketu. Krom různého nepořádku jako jsou klacíky a kůra obsahují různé škůdce. Nejčastěji se jedná o larvy smutnic. Ty dokáží čerstvě zasazené semínko kompletně zevnitř vyžrat, takže již nezůstalo nic, co by bylo schopné klíčit. Zároveň se živí kořínky, takže mohou již vyklíčené semenáčky pod povrchem substrátu doslova uštípnout. Asi nejlepší substrát, který nám kdy pod rukama prošel, je Bionova Bio Soilmix. Substrát má nádhernou texturu, obsahuje správné množství perlitu a najdete v něm jen minimum větších částic. V zahradnictvích je pak běžně dostupný substrát od Forestiny - Hoštický substrát pro zeleninu nebo Hoštický substrát zahradnický univerzální. Ve větším balení je pak k dostání třeba Agro Profimix RS2. V případě kokosu je situace složitější a téměř vždy jsme odkázáni na e-shopy. Důležité je kupovat kvalitní proplachované kokosové vlákno. V opačném případě pořídíme zasolený produkt, který vyžaduje několikadenní proplachování. Bez něj v něm sazenice zlikvidujeme. My používáme lisované cihly Bionova Coco Brick. Jedna cihla po namočení nabobtná na objem cca 10 litrů. Po smíchání s perlitem v poměru 7:3 (větší podíl kokosu) tedy vznikne asi 14 litrů výsledného substrátu. Na téma pěstování paprik v kokosovém vláknu však připravujeme samostatný článek, kde si povíme více.
PŘÍPRAVA
Připravíme si několik květináčů. Na dno nasypeme asi 1-2 cm vysokou vrstvu keramzitu, která slouží jako drenáž. Následně je naplníme substrátem až po vrch a lehce utlačíme. Tím se asi horní třetina opět uvolní. Květináčy dosypeme substrátem až po okraj. Následně vybereme semenáček tak, že příslušnou buňku ve výsevním platu zespodu promáčkneme. Tím si semenáček vyklopíme i s okolním substrátem a máme jistotu, že jsme nijak nepoškodili drobný kořínek.
PŘESAZUJEME
V květináči vyhloubíme uprostřed neutlačeného substrátu jamku, kam semenáček umístíme. Následně substrát i s klíčkem jemně utlačíme a pokud je potřeba, přisypeme k dorovnání ještě trochu substrátu. Pokud plánujete zalévat na povrch substrátu, je dobré ponechat si cca 1 cm pod okrajem květináčku volný. Pokud bychom substrát dosypali až po okraj, voda nám při zálivce může stékat přes okraj květináče. V případě zalévaní podmokem dosypeme květináčky vždy až po okraj.
TÉMĚŘ HOTOVO
Po samotném pikýrování květináč důkladně prolijeme vodou, aby si substrát sedl. Použít k tomu můžeme rozprašovač, s trochou opatrnosti také konev. Vodu však lejeme pomalu a opatrně. V opačném případě bychom mohli čerstvě přesazenou rostlinku vyplavit. Zároveň v tomto případě ještě nezáléváme podmokem, protože potřebujeme, aby se substrát okolo kořene pořádně usadil. Jeho prolitím tak srovnáme různé vzduchové kapsy a urovnáme substrát okolo kořenů.
Častou praktikou je zahrabávání semenáčky až po děložní lístky. Využívá se toho, že hypokotyl (prvotní část stonku mezi kořeny a děložními lístky) má schopnost produkovat kořeny. Pokud se nám rostlinky příliš vytáhly vlivem nedostatku světla, pak je tento krok žádoucí. Slabý stonek zahrabeme do substrátu a rostlinky již budou stavět pouze na pevném stonku. Jinak se později může zprvu oslabený stonek pod váhou všech těch nových listů ohýbat a rostliny budou potřebovat oporu. Pokud jsou však semenáčky zdravé a nízké, není třeba je tolik zahrabávat. Primární kořenový bal totiž vyrůstá právě z kořene, nikoliv z hypokotylu. Pokud semenáček sadíme příliš hluboko, kořeny brzy narazí na dno květináče, začnou prorůstat drenážními otvory a my tak budeme muset rostlinky zbytečně brzy přesazovat do většího. Přitom třeba horní třetina květináče bude zcela nevyužitá.
Někteří lidé, mnohdy i z řad profesionálů, doporučují záměrně "hlavní" kořen při prvním pikýrování zaštípnout, aby se spíše větvil do stran. Neříkáme, že to je úplně špatně. U papriky totiž postupem času charakteristika hlavního kořene vymizí a vzniká spíše mělký, zato však hustě větvený kořenový bal. Nicméně původní "hlavní" kořen zde slouží jako základna. Pokud jej hned na začátku utneme, dojde k rychlému větvení. Avšak ve výsledku bude kořenový bal velice mělký. Důležité je, že touto technikou rostlině minimálně nijak napomůžeme. Když nic jiného, považovat to můžeme za zcela zbytečnou práci.
TVAROVÁNÍ SAZENIC
Nyní se dostáváme do válečné zóny. Jeden tábor nechává rostlinky růst přirozeně, zatímco druhý tvrdí, že bez konkrétních zásahů nedosáhnete pořádné úrody. My patříme do tábora prvního a můžeme říct, že výnosy nám závidí pouze ten druhý. Není divu. Když si celou dobu z rostliny trhají květy a odřezávají větve, asi ani úrodu nechtějí. Podíváme se celkem na tři zásadní techniky, kterými lidé do růstu rostlin zasahují.
TOPPING
Zaštipování hlavního stonku. Filozofie spočívá v tom, že se hlavní stonek začne dříve větvit, bude mít více větví a tím pádem také větší úrodu. Realita je však opačná. Hlavní stonek nebude mít více větví, vlastně nebude mít větev žádnou, protože jsme jej jednou provždy zaštípli. Z jeho boku začnou vyrůstat stonky vedlejší. Jenže ty by z něj vyrostly tak či tak, a to zpravidla velmi brzy (viz foto po kliknutí zde, sazenice 2 týdny od pikýrování). Na spoustě sazenic se totiž postranní větve objevovují už 2-3 týdny po vyklíčení. Výsledkem tedy bude úplně stejná rostlina, ovšem ochuzená o další minimálně metr hlavního stonku s dalšími desítkami stonků vedlejších. To vše obalené paprikami. Vše, co jsme uštípli, mohla být úroda.
VYLAMOVÁNÍ VĚTVÍ
Velmi populární úprava založena na mylném přesvědčení, že boční větve jsou slabé, rostlinu vysilují a je na nich mizerná úroda. Teď se jen na chvíli zastavíme a zamyslíme. Tohle jsou přece ty větve, které jsme se předchozím toppingem snažili co nejdříve probudit, aby... Už kolečka zapadla do sebe? Pokud se nad těmito rádoby technikami zamyslíme a přestaneme je jen bezmyšlenkovitě opakovat, zjistíme, že přestávají dávat smysl a vzájemně se vylučují. Boční stonky jsou plnohodnotné větve, na kterých dohromady může vyrůst více paprik než na stonku hlavním. A každá taková větev, kterou jsme dali pryč, mohla být úroda.
VYŠTIPOVÁNÍ KVĚTŮ
Posledním zásahem do přirozeného růstu rostlin je vyštipování prvních květů. Zakládá se na myšlence, že příliš brzké plody rostlinu vysilují a ta následkem toho zpomaluje či zcela zastaví svůj růst. Toto platí pouze u sladkých či jiných velkoplodých kultivarů. Ano, pokud na 15 cm vysoké sazeničce necháme vyvíjet 30 cm dlouhé monstrum typu beraního rohu, rostlina to prostě nedá. Není schopná přijímat dostatek vody a živin, aby držela tempo s tímto rostoucím kolosem a do toho ještě rostla. U chilli papriček to ale dělat nemusíme. My jsme první květy přestali trhat již před lety a nelze tvrdit, že by byly rostliny menší. Naopak.
Argument pro všechny úpravy je, že rostlina musí do "zbytečných" částí směřovat energii. Rostlina však není ezoterický organismus, ale biologický. Nesoustředí energii, ale živiny. A dokud jich má dostatek, všechny větve na rostlině porostou stejnou rychlostí. Pokud bude jedna, za dva týdny naroste třeba o 10 cm. Pokud jich bude 10, každá za dva týdny naroste o 10 cm. A žádnou z nich nelze považovat za zbytečnou. Problém nastává v případě, kdy lidé rostliny nehnojí. Ty potom samozřejmě musí fungovat podle principu trade-off a s živinami hospodařit. Buď je bude posílat do hlavního stonku, který poroste raketově, zatímco boční větve se prakticky nepohnou, nebo je bude směřovat do všech větví a rostlina tak celkově poroste pomaleji. Pokud však bude mít rostlina živin dostatek, počet větví nehraje sebemenší roli. Důležité je také zmínit, že zároveň však rostlinu ani nijak neovlivní, pokud některé větve dáme pryč. Rychlost dělení buněk je fyziologicky daný proces a miliony let evoluce nelze obejít něčím tak jednoduchým, jako jsou zahradnické nůžky. Mitóza má své procesy, které prostě trvají určitou dobu a není v našich silách je urychlit. Pokud budeme boční větve vylamovat, hlavní stonek neporoste rychleji.
Je zkrátka potřeba dodávat rostlinám adekvátní množství živin. Jinak budou vždy v deficitu a musí s nimi hospodařit. A pro rostlinu, stejně jako pro jakýkoliv jiný živý organismus na světě, je jedinou hlavní prioritou rozmnožit se. Je tak logické, že při omezeném přísunu živin se bude soustředit právě na růst a vývoj plodů a naopak stopne dodávku živin do růstových vrcholů. Později, až živiny začnou docházet, je začne s stahovat z listů, které začnou žloutnout a po vytěžení všech živiny je rostlina zahodí apoptózou u báze řapíku.
Stejně tak jako žádné hnojení, i nesprávné hnojení způsobuje problémy. Paprika je vytrvalá dřevina původem z oblasti rovníku, která roste, kvete a plodí zároveň. U papriky neexistuje nic jako fáze růstu, fáze květu a fáze zrání plodů. Přesto však lidé k paprice takto přistupují. Dokud rostlina květy nemá, přidávají hnojivo na růst bohaté na dusík, naopak chudé na fosfor a draslík. A jakmile začne kvést, začnou používat hnojivo na květ bohaté na fosfor a draslík, avšak chudé na dusík. Co z toho vyplývá? Díky omezenému přísunu dusíku rostliny přestávají růst! A na vině tak nejsou přítomné plody, ale naše neznalost. My jsme totiž přestali rostlině dávat dusík a z toho důvodu přestala růst. Více se tomuto ématu budeme věnovat v samostatném článku zaměřeném právě na hnojení a výživu rostlin.
ZÁVĚREM
Předpěstování paprik může být velmi jednoduchá a relaxační činnost. Pokud si zrovna nepřidáváme práci metodami a technikami, kterými si paradoxně úrodu snižujeme. Vždy ale každému doporučujeme vyzkoušet metody obě. Také jsme dříve květy vyštipovali, než jsme to u poloviny rostlin udělat nestihli a uvědomili jsme si, že ty rostliny nejsou ani o centimetr menší. To stejné platí pro vylamování bočních výhonů. A bavíme se zde o stovkách rostlin a ne, že bychom to na jedné dělali a na druhé ne. Pokud si nejste jistí nebo nám nevěříte, je to úplně v pořádku. Zkuste si to na svých rostlinách porovnat a uvidíte na vlastní oči, v čem se rostlinky budou lišit. Koneckonců, většinou je to náš vnitřní pocit, že bychom měli udělat něco navíc. Že toho pro rostliny děláme málo. Že potřebují naši péči. Ve skutečnosti jde však pouze o to nechat rostliny dělat svou práci - růst, kvést a plodit. Koneckonců, proto je přeci pěstujeme.
