Šlechtění chilli je proces navazující na jeho křížení. Čeká nás výsev většího množství sazenic a následná selekce požadovaného fenotypu. A ačkoliv byla křížení záležitost na několik minut, šlechtění je běh na několik let. Tedy za předpokladu, že chceme vytvořit stabilní odrůdu, která si bude své vlastnosti držet. Jak tedy postupovat, abychom do tohoto cíle došly, si povíme v následujících odstavcích.
Proč vůbec papriky křížit?
Důvodů je skutečně nepřeberné množství, my je však můžeme rozdělit do dvou velkých celků: tvorba zcela nových odrůd nebo vylepšení vlastností odrůd stávajících. V případě tvorby nové odrůdy je postup poměrně snadný. Stačí provést křížení a následně po několik generací v plně izolovaném prostředí selektovat požadovaný fenotyp.Odrůda je stabilní zhruba po 5-10 generacích v závislosti na stabilitě a rozdílnosti rodičovských odrůd.
Vylepšení vlastností stávajících odrůd je věc složitější. Chceme totiž odrůdu zachovat, jen pozměnit některé její znaky. Můžeme chtít zvýšit výnos, změnit hodnotu palu, vytvořit odrůdu resistentní proti určitému patogenu, vylepšit chuťové vlastnosti či se zaměřit na estetickou stránku rostliny (barva listů, plodů apod.). Tento okruh je náročný zejména proto, že musíme přesně vědět, co dělat. Primárně jakou odrůdu s požadovanými vlastnostmi použijeme. Navíc se může stát, že budeme potřebovat kombinovat několik odrůd.
Provádí se i tzv. backcross, tedy zpětné křížení s jedním z rodičů. Tím dosáhneme většinového podílu genofondu původní odrůdy a vybíráme pouze fenotypy, které zdědily požadované nové vlastnosti. Je zřejmé, že se zde pracuje se stovkami až tisíci rostlin. V tomto článku se tomuto odvětví úplně vyhneme, je však velmi pravděpodobné, že v budoucnu se o něm ještě zmíníme. Nemusíte se však bát, že bychom vás ochudili o nějaké informace, protože tento článek jich na jedno přečtení obsahuje možná až příliš.
A co vlastně křížíme?
I zde se můžeme bavit o dvou kategoriích, ty jsou však geneticky pevně dané. Při křížení intraspecifickém křížíme dvě odrůdy stejného druhu (například Capsicum annuum 'Black Pearl' x C. annuum 'Jalapeno Orange'). Většinou platí, že takové crossy (krátký termín pocházenjcí z angličtiny hojně používaný namísto křížení) mají při správné metodice téměř 100% úspěšnost.
Oproti tomu křížení interspecifické zahrnuje dvě odrůdy různých biologických druhů, tedy například Capsicum baccatum 'Aji Mango' x Capsicum chinense 'Habanero Chocolate'. Při tomto typu křížení záleží nejen na tom, které druhy použijeme, ale také na tom, který použijeme jako matku a který jako otce. Křížení druhů C. annuum x C. galapagoense bylo úspěšné a semena klíčila, při opačném křížení, tedy C. galapagoense x C. annuum bylo osivo sterilní.
Interspecifické křížení s sebou celkově nese nemalou řadu problémů. Již zmíněné sterilní osivo je typickým případem. Provedeme křížení, květ se udrží a s rostoucím plodem se jen kumuluje naše nadšení. Po jeho otevření zjistíme, že nese plně vyvinutá semena. Když je ale vysejeme, po dvou měsících vezme za vděk substrátu možná jen plíseň. Ke sterilitě může dojít i později. Například osivo pro F1 generaci vyklíčí normálně, ale osivo sebrané z plodů této generace již neklíčí. Problém bývají také samotné sterilní plody, kdy sice dojde k jejich vývoji, ale jsou zcela bez semen nebo semena nejsou vyvinuta tak, aby byla schopná klíčit. Dokonce může dojít ke sterilitě květů, ze kterých nevznikají žádné plody. O problémech křížení si však povíme více v závěru kapitoly.
Pokud bychom měli jmenovat 2 nejznámější mezidruhové hybridy, vsadíme se, že je všichni znáte. Konkrétně se jedná o Bhut Jolokia (Capsicum chinense x C. frutescens) a Pimenta da Neyde (C. chinense x C. annuum). Mezidruhový charakter odrůdy Bhut Jolokia potvrdila genetická studie. Na základě tohoto zjištění došlo dokonce k popisu nového druhu, Capsicum assamicum J. Purkay & Lok. Singh. Ten však není respektovaný ze zjevného důvodu. Bhut Jolokia vznikla v Assamu spontánním křížením C. chinense a C. frutescens, v obou případech domestikovamých kultivarů. Vzhledem k tomu, že každý mezidruhový hybrid, nehledě na stádium jeho ustálení, bude mít vždy jiný genotyp, mohli bychom každého takového hybrida popsat jako nový druh. Z tohoto zjevného hlediska je takový popis "druhu" Bhut Jolokia zcela bezcenný až úsměvný. Pimenta da Neyde oproti tomu koluje mezi jihoamerickými pěstiteli několik desítek let, celosvětové pozornosti se jí dostalo až v poslední době. První oficiální zmínky o odrůdě máme v roce 2006 od ženy jménem Neyde Hidalgo, která osivo zakoupila na některém z brazilských e-shopů bez uvedení názvu odrůdy. Ze všech semen vyklíčilo pouze jedno. Citujeme: "Tahle odrůda je nejpálivější, kterou jsme tu kdy pěstovali. Manžel ji mijule! Starám se o ni hlavně já, roste jako z vody. *** E-shop, odkud jsem je tady v Brazílii koupila, už neexistuje. Odrůda neměla jméno, jen číselné označení (pozn. pravděpodobně zkratky typu USDA, CAP, CGN aj.), které si pochopitelně nepamatuji. Takový detail, voní podobně jako jihobrazilské odrůdy, neumím to popsat, ale hodně se to liší od těch malých červených odrůd." Mimochodem, získat tyto informace nebylo úplně snadné. Jelikož došlo ke ztrátě číselného označení, došlo časem k pojmenování na počest objevitelky - Pimento da Neyde, což postupem času přešlo na Pimenta da Neyde.
A aby toho nebylo málo, tyto odrůdy pak daly vzniknout obrovskému množství jejich kříženců. Mezi nejznámnější patří třeba Pink Tiger, Pimenta Tiger AISPES, Orange Phantom a spousta dalších. I když jsou na většine e-shopů označované jako C. chinense, ve skutečnosti se jedná o hybridy tří botanických druhů, C. chinense, C. frutescens a C. annuum. Tyto skutečnosti se však často pomíjí. Řekněme si na rovinu, většina provozovatelů hledí spíše na finanční příjem z prodeje semen než na správnost uvedených údajů. To je ale problém sám o sobě a ještě se k němu v článku vrátíme.
Dost teorie, jdeme na věc!
Tuto část jsme dále rozdělili do 3 bloků, generace F1, generace F2 a generace následující. Nejdříve si však pojďme vysvětlit, co tyto termíny znamenají. V samotném začátku provádíme křížení dvou rodičovských odrůd - ty označujeme jako generaci P (parentální, rodičovskou). Odrůdu, u níž jsme odstranili tyčinky, označujeme jako mateřskou a odrůdu, ze které jsme nanášeli pyl, označujeme jako otcovskou. Ze semen mateřské odrůdy sbíráme osivo, ze kterého roste generace F1 - první filiální (dceřiná) generace. Z plodů generace F1 sbíráme osivo pro generaci F2 a tak dále až po F5-10, kdy se odrůda stává relativně stabilní. Důležitým rozdílem šlechtění oproti křížení je ten, že již papriky pěstujeme tak, jako bychom to dělali normálně - necháme květy se samotné sprášit. Tedy již dále nekřížíme. Velmi důležité jsou zejména první dvě generace, a právě proto jim věnujeme každé samostatný blok.
Generace F1
Z pěstitelského hlediska zpravidla nejsnazší generace. Pokud byly oba rodiče stabilní (tzn. nekřížíme neustálené hybridy), generace F1 je jakýsi průměr znaků obou rodičovských odrůd, přičemž zpravidla lehce převažuje charakter matky. Rostliny se vzájemně prakticky neliší. Z toho důvodu stačí mít několik nebo dokonce jedinou sazenici této generace. Naopak k extrémnímu rozštěpu fenotypů dochází v generaci následující, tedy F2. Proto si nyní, nehledě na množství rostlin, musíme zajistit mnoho semen. I v malém květináče bude mít jediná sazenice minimálně 50 plodů. A kdyby v každém bylo 10 semen, až 500 rostlin F2 generace je velmi slušný základ.
Velmi důležitou skutečností je, že fenotyp F1 generace už v těch dalších prakticky neuvidíme. Tato generace slouží pouze k tomu, aby vlivem samosprášení došlo k mnoha kombinacím genů obou rodičů a dala tak základ pro generaci F2. Jinými slovy, F1 slouží pouze jako dárce semen pro další šlechtění. Na základě plodů F1 generace proto nikdy neprovádíme selekci (on by se totožný plod možná našel, ale budete ho v 1000 rostlinách hledat?). Stejně tak je do nebe volající nesmysl odrůdu na základě fenotypu F1 generace pojmenovat, a to z mnoha důvodů. Mimo předchozí bod (proč pojmenovat něco, co už neuvidím) je tu také fakt, že z rostliny F1 generace vypěstujeme následně třeba 200 rostlin - a to všechny ponesou stejný název, i když každá bude vypadat úplně jinak? No není to k smíchu? Zkrátka a jednoduše, první filiální generace slouží pouze jako donor genetického materiálu pro generaci F2.
Přidáme si ještě 2 důležité termíny, genotyp a fenotyp. Genotyp je soubor všech genů daného organismu. Fenotyp je pak vnějším projevem genotypu. Chápu, že jsme toho teď moc neřekli. Genotyp může nést geny, které my na paprice nevidíme. Například pokud budeme křížit červenou papriku s bílou a plody F1 generace budou červené - to je fenotyp. Rostlina však nese také možné kombinace genů (alel) pro tvorbu odrůdy bílé, kterou možná uvidíme v dalších generacích - a toto je genotyp. Naše šlechtění (selekce) tak probíhá na základě toho, které znaky se na základě projevu konkrétních genů ve fenotypu projeví. Na téma genetiky bude samostatný článek, ve kterém se vše potřebné dozvíte.
Generace F2
Jedná se o zcela opačný extrém předchozí generace. Každé pylové zrno na tyčince a každé vajíčko v semeníku u květů generace F1 nese odlišné a zcela náhodně vybrané úseky DNA jednoho z rodičů. Představte si, že vezmete několik kilometrů dlouhé vlákno DNA matky a stejně tak otce a obě rozstříháte na pěticentimetrové kousky. Pak vždy vezmete zcela náhodně jeden kousek od matky a jeden od otce a dáte je dohromady. Tak přesně takový mišmaš se odehrává při oplození květů v generaci F1 (tedy ne doslova, ale jako přirovnání nám to postačí). Je tak asi jasné, že pokud chceme odhalit co možná největší množství možných fenotypů, budeme muset vyset co nejvíce semen. Alespoň 30-50 rostlin pro F2 je naprostý základ. Ideální je pracovat se stovkami rostlin, to však zpravidla v podmínkách hobby pěstitelů není proveditelné. A právě zde přichází ten moment, kdy začínáme selektovat fenotypy k dalšímu ustálení.
Je třeba si uvědomit, že ustálení nějakou dobu trvá. Určitě je úžasné pokusit se ustálit 20 různých nádherných fenotypů. Mějme však na paměti, že příští rok budeme mít 20 fenotypů po třeba 30 rostlinách, tedy minimálně 600 sazenic, aby mělo šlechtění vůbec nějaký smysl. Ideální je proto vybrat si 2-3 fenotypy a na ty se zaměřit. A pokud by si jich ustálit zasloužilo víc, pak uchovat osivo a pracovat na něm později.
Jelikož již pracujeme s fenotypy, které se budeme snažit ustálit, můžeme si k nim přiřadit pracovní názvy. Ty však slouží pouze pro nás. Pokud se rozhodneme vypustit hybridní osivo do světa, zcela se tím vzdáváme práva na uchování jména, které jsme odrůdě dali. O tom však také později. Když jsme pěstovali F2 generaci Pimenta da Neyde x Trinidad Scorpion Green, označili jsme si sazenice čísly a názvy rodičů zkrátili. Pěstovali jsme tak PDN x TSG F2 01 - PDN x TSG F2 54. Na podzim jsme vybrali 4 nejlepší fenotypy, kterým jsme pouze pro naši budoucí orientaci přiřadili pracovní názvy: PDN x TSG F3 05 Carmine, PDN x TSG F3 09 Chocolate, PDN x TSG F3 12 Multicolor a PDN x TSG F3 14 Black. Abychom maximalizovali množství rostlin a šanci na co nejlepší fenotypy, zaměřili jsme se pouze na poslední variantu. Na té jsme nálsedně několik let pracovali, dokud nevznikla zcela stabilní odrůda Blacksnack.
Generace F3 a následující
|
Veškeré následující generace jsou repetitivní a spočívají v poměrně jednoduché věci. Snažíme se v nich najít fenotyp s požadovanými znaky, který jsme vybrali v předchozí generaci. V generaci F3 hledáme rostliny nejvíce se podobající vybranému fenotypu generace F2, v generaci F4 provádíme totéž ke zmíněnému fenotypu generace F3 a tak dále. Skutečného ustálení docílíme v momentě, kdy rok po sobě vypěstujeme téměř identické rostliny. A teprve naní přichází ten moment, kdy můžeme novou odrůdu na základě jejích vlastností pojmenovat. Na začátku jsme zmiňovali, že je důležité rostliny pěstovat v plně izolovaném prostředí, a to po celou dobu šlechtění. Co to tedy znamená? Představme si, že necháme naši novou rostlinu F1 generace jen tak stát na zahradě. Přiletí včela, která zrovna před chvílí sedla na sazenici sladké papriky a přistane na čerstvě otevřeném květu, který ještě ani neprodukuje pyl. Co by se asi tak mohlo stát? Přesně tak. A abychom takovému nechtěnému křížení zamezili, je potřeba květy izolovat. To lze provést na úrovni květu nebo celé rostliny. K izolaci na úrovni květu používáme plastové ZIP sáčky nebo čajové pytlíky. Obepneme je kolem květů těsně před otevřením a tím zajistíme, že se na ně žádný cizí pyl nedostane. ZIP sáčky mají výhodu, že jsou zcela neprodyšné, mezi nevýhody pak patří vysoké riziko upadnutí květu důsledkem velmi vysokých teplot nebo vlhkosti v sáčku. Čajový pytlík působí sice poněkud děravě, avšak proti cizímu pylu ochrání spolehlivě. Při jejich navlékání však ztratí nervy nejeden šlechtitel. Izolaci na úrovni rostliny pak zajišťujeme například síťovinou proti hmyzu nebo netkanou textilií. Izolace je jediná možnost, jak si zajistit čisté osivo pro další generace. Je to také ideální metoda, jak si zajistit čisté osivo již existující generace, kterou chceme pěstovat další rok. Chyby při šlechtění
Ty nejčastější jsme si prakticky už vypsali. Zanedbaná izolace vede k nechtěnému křížení, kdy se pak prodlouží doba ustálení o několik let. Nehledě na to dochází k introdukci znaků, které mohou být zcela nežádoucí. Pokud by se nám takto odrůda zkřížila co pár let, bylo by prakticky nemožné ji ustálit. A ono se to může stát klidně každý rok. Pokud z nějakého důvodu není možné izolovat, docela rozumná metoda je uchovávat semena z různých plodů separovaně. Tedy Pokud budeme chtít pěstovat 50 rostlinek, vybereme po 2 semínkách z 25 různých plodů. Tím snížíme šanci vypěstování nechtěně zkřížené generace. Velký bod úrazu je pojmenování nestabilní odrůdy, a to hned z několika hledisek. Proč pojmenovat něco, co nevíme, jak bude za několik generací vypadat? A pokud třeba semena rozešleme do světa a později díky rozdílnému fenotypu název změníme, ty desítky nebo stovky lidí, kteří naši genetiku pěstovali, to rozhodně dělat nebudou. A my bychom v tom jen udělali bordel. S tím šířením je tu ještě jedna věc. My jakožto prodejci nabídneme hybridní osivo rané generace pod nějakým názvem. Pokud je to osivo F1 generace, pak jsme neudělali nic víc, než samotné křížení, které zvládne i cvičená opice. Někdo si naše osivo koupí a 10 let na odrůdě bude pracovat. Výsledkem bude, že se mu povede ustálit několik různých fenotypů. A už asi víte, kam míříme. Každý takový člověk má po těch letech dřiny právo si ustálené odrůdy pojmenovat podle sebe. Je pouze naše věc, že se s ostatními chceme podělit o naši ranou genetiku, nemůžeme však nikoho nutit, aby se držel našeho názvu. Přece tady nebudeme mít Redcone Ornamental nebo Devil's Goji ve 200 fenotypech. Ano, i my jsme ojediněle nestabilní odrůdy na základě F2 fenotypů pojmenovali a nechali jsme je i na eshopu proto, abychom v tom nedělali výše zmíněný nepořádek. Pravda je však taková, že to je chyba. Ze které jsme se ale poučili. Poslední věc je také ta, že pokud má odrůda název, lidé by si pod tímto názvem měli představit stejnou odrůdu. Nicméně pokud vypustíme hybridní osivo, které jsme pojmenovali třeba Yellow Tiger F2, může dojít k situaci, že si osivo koupí několik desítek lidí. A už za rok je tu problém. Několik desítek lidí bude nabízet k výměně osivo odrůdy Yellow Tiger, ovšem každý z těch lidí bude mít vzhledově odlišnou odrůdu. A řada z nich může mít úplně jinou barvu, než žlutou. Není také pravda, že fenotyp tvůrce je jediný správný fenotyp. Pokud tento názor zastáváte, pak máte pravdu pouze v případě, že jste odrůdu sami ustálili a rozšířili pouze stabilní osivo. Proto pokud byste roky pracovali a ustálili Yellow Tiger a někdo jiný by to se semínky rané generace od vás udělal také a rozhodl se název ponechat, budou po světě kolovat dvě stabilní odrůdy se stejným názvem. Opět se tedy dostáváme do začarovaného kruhu, z něhož vede jediná cesta - co není stabilní, to nemá jméno. Existuje jeden jediný výjimečný případ, kdy F1 generaci pojmenovat lze. Konkrétně se jedná o skutečnost, kdy F1 generaci neustále produkujeme. Výše zmíněného fenotypového kompromisu F1 generace si jsou vědomi zejména šlechtitelé sladkých paprik. V zahradnictví proto můžeme narazit má mnoho "ef jedniček". Tyto odrůdy jsou produkované na jednorázový výsev, protože se jedná o kombinaci toho nejlepšího z obou rodičů - například velké plody, vysoký výnos a sladká chuť. Pokud z těchto rostlin vysejeme semena F2 generace, budeme zklamaní. Takže ano, pokud každý rok budeme křížit Bhut Jolokia a Trinidad Scorpion Moruga a budeme prodávat osivo F1 generace, pak si ji můžeme nazvat dle libosti. Pokud ale budeme zamýšlet na hybridu dále pracovat, postrádá název sebemenší smysl. Velmi častou chybou je nedostatečný sběr a uchování informací. Zde patří i chybný zápis. Mateřskou odrůdu vždy uvádíme jako první a ideálně uvedením binomického druhového názvu i názvu odrůdy. Pokud tedy použijeme Bhut Jolokii jako matku, na kterou přeneseme pyl z odrůdy Jalapeno Maylon, měli bychom výsledného hybrida vést pod označením [C. chinense x C. frutescens] 'Bhut Jolokia' x C. annuum 'Jalapeno Maylon'. Ideální je pak založit si složku a vše pečlivě zaznamenat včetně fotografií. Tedy kompletně zdokumentovat celou generaci. Zapsat si a nafotit strukturu a barvu květů, tvar a barvu plodů, jejich chuť a pal, celkovou strukturu rostliny a prakticky vše, co zaznamenat lze. Mimo jiné nám to potom pomůže v budoucím křížení, kdy budeme už plus minus vědět, co od křížení támhletoho s tímhle asi čekat. Pokud se navíc rozhodneme aktuálně pracovat na jednom fenotypu a k dalšímu se vrátíme za několik let, jen těžko budeme vzpomínat, jak papriky vypadaly či chutnaly. Ignorace filiální generace je problém, který se týká zejména prodejců. Před lety jsme zakoupili The Dream F3. Pomineme teď chybu pojmenování nestabilního hybrida, kterou dělá 99 % lidí. Vypěstujeme vlastní rostliny a na e-shop vložíme produkt The Dream. Že bychom neměli? A stejně je tu obrovské množství lidí, kteří to bez mrknutí oka udělají. A přeci ani trochu nebolí napsat The Dream F4. Stejně tak je třeba zmínit kompletní charakteristiku včetně identity obou rodičů. Pokud chci koupit nestabilní osivo a pracovat na ustálení odrůdy, musím mít přece alespoň základní povědomí o tom, s čím se můžu v dalších generacích setkat. V opačném případě prodáváme jen fotku na e-shopu, nikoliv odrůdu. Protože ta bude v řadě případů vypadat jinak a laik o takové skutečnosti nemá sebemenší tušení. Absolutním selháním je poté sloučení druhů. Jednou mezidruhový hybrid znamená navždy mezidruhový hybrid! Představme si situaci, kdy provedeme křížení C. chinense 'Trinidad Moruga Scorpion' x C. baccatum 'Sugar Rush Cream'. Po několika generacích se nám podaří ustálit fenotyp, který bude mít krapaté plody i vysoký pal. Nemůžeme si za žádných okolností dovolit uvést tuto odrůdu jako C. chinense. Můžeme ji označit jako "C. chinense dominantní", vždy však musíme zachovat druhové složení obou rodičů. Aktuálne tuto chybu dělají lidé u odrůdy M. A. Wartryx, což je mezidruhový hybrid mezi C. chinense x C. baccatum. Ale jen proto, že je extrémně pálivý a má krapatý povrch ji všichni vedou jako C. chinense. Bohužel, zde si prodejci neuvědomují, jak velký vliv má jejich označení na prodejním webu na zbytek komunity, protože to pak samozřejmě všichni bezhlavě opisují. Poslední chybou, kterou si zmíníme, je ztracení standardů. Toto je skutečnost, která v poslední době sužuje celou komunitu. Mnoho prodejců na svém webu uvede, že pokud kupujete nestabilní osivo a chcete v další generaci uvést stejný název, měly by plody vypadat stejně. Například já zakoupíme výše zmíněný The Dream F3, který má mít fialové podélné plody, a to i ve zralém stavu. Jelikož je to raná odrůda, může mi vyrůst rostlina se žlutými plody. Samozřejmě, že takovou bychom neměli označit jako The Dream F4, protože se neslučuje se standardy, kterou pro "The Dream" stanovil její tvůrce. Obdobný problém pak nastává i u více či méně ustálených odrůd. Mnoho lidí si koupí například odrůdu Trinidad Scorpion Moruga, ze semen vyroste něco, co vypadá spíš jako Bhut Jolokia nebo klidně Habanero. Ale co myslíte? Ten člověk si semínka schová samozřejmě pod označením Trinidad Scorpion Moruga, protože to tak přece koupil. Tato ignorace daných standardů je jedním z mnoha hřebíků do rakve zdravého pěstitelského prostředí.
|
Problémy během šlechtění
I když budeme vše dělat důsledně a poctivě, mohou se vyrojit problémy, které nám práci ztíží. Nejčastějším problémem je sterilita, tedy neplodnost. Sterilní může být plod (zcela bez semen nebo s nevyzrálými semeny), samotné osivo (nevyklíčí), ale i květy (rostlina vyklíčí, ale nedojde k opylení nebo oplození a květy upadnou). Tento jev jsme záměrně umístili na první místo, protože se s ním musíme, bohužel, smířit. Zejména u interspecifického křížení sem tam dojde ke kombinaci, která není slučitelná se životem. Tento problém lze více méně překonat provedením vícero křížení stejných druhů (odrůd). Ono už to u některého možná vyjde. A pokud ne, tak to jednoduše nefunguje. Některé druhy mezi sebou křížit nelze, případně doposud nebylo zjištěno úspěšné křížení. Záleží také na jejich vzájemné příbuznosti. Existují vývojové větve (dříve druhové komplexy), které združují velmi blízce si příbuzné druhy. Druhy těchto větví mezi sebou lze bez větších obtíží křížit. Pro nás využitelné jsou vývojová Annuum clade (C. annuum, C. chinense, C. frutescens, C. galapagoense), Baccatum clade (C. baccatum, C. rabenii, C. chacoense) a Purple corolla clade (C. cardenasii, C. eximium, C. eshbaughii). Pro zajímavost uvedeme i větve s jediným druhovým zastoupením, Pubescens clade (C. pubescens), Flexuosum clade (C. flexuosum) a Tovarii clade (C. tovarii). U některých druhů dále musíme použít přemostění přes třetí druh, tzv. bridge species. Například C. annuum a C. baccatum se spolu moc dobře nekříží. Oba druhy se však velmi ochotně kříží s C. chinense. Křížení C. annuum x [C. baccatum x C. chinense] tak bude pravděpodobně úspěšné.
Opad květů je spojen také se snahou docílit izolovaného prostředí. Pokud se rozhodneme pro použití ZIP sáčků, vřele doporučujeme nechat je na rostlině co možná nejkratší dobu. Po 24 hodinách od otevření květu a přenosu pylu na bliznu jej můžeme s klidným svědomím sundat. Oplození u rostlin totiž probíhá tak, že pyl po přistání na bliznu začne klíčit pylovou láčkou. Zrno, které jako první proklíčí k vajíčku, jej oplodní. Žádné pylové zrno není schopné dohnat čtyřiadvacetihodinový náskok. Pochopitelně se takovému problému vyhneme, pokud budeme raději izolovat celé rostliny.
Predace na plodech je taktéž častým problémem. Čekáme 2 měsíce, než plod dozraje a když už začne měnit barvu, tak zmizí. Ptáci a drobní hlodavci se těmito plody zkrátka živí a je to další věc, se kterou se musíme smířit. A nebo rostliny zavřít do skleníku (od souseda Hraboše však máme vyřídit, že to pro něj úplně překážka není). Tak či tak, vždy izolujme co možná největší počet květů nebo pěstujeme co nejvíce rostlin. V případě predace tak zvyšujeme šanci, že nám některé z plodů dozrají. Zejména po kalamitě hraboše r. 2019 dáváme na tento bod velký důraz.
Nedostatek prostoru je problém, který se dá svým způsobem přejít. Když zajdeme do úplného extrému, tak i když budeme mít každoročně jedinou sazenici, po určitě době se nám prostě začne fenotyp opakovat. Podaří se nám sice rostlinu ustálit, nebudeme si ale moct předem vybrat fenotyp. Musíme se zkrátka spokojit se zcela náhodným výběrem, který nám každoročně přinese kombinace jednoho z milionů pylových zrn a nějakého vajíčka. Pravda je však taková, že jednou se nám ustálení povede. I z toho důvodu může jistým způsobem šlechtit skutečně každý. Otázka pak ovšem je, jaký smysl má v tomto případě křížení a šlechtění vůbec provádět. Nemáme nad ním totiž sebemenší kontrolu a až do samého konce nejsme schopni říct, jak bude výsledná odrůda vypadat. Z logiky věci vlastně nejde ani o šlechtění, nýbrž o opakované pěstování náhodné rostliny.
Pár slov závěrem
Jak je z předchozích textů o křížení a šlechtění patrné, při troše snahy to zvládne skutečně každý. Pokud se dodrží několik zásadních bodů, tak dokonce na slušné úrovni. Otázkou pak zůstává, jak moc vážně to se šlechtěním člověk myslí. Produkovat každoročně desítky nestabilních crossů skutečně nikam nevede. V poslední době máme někdy dojem, že se lidé předhánějí v tom, kolik různých křížení se superhoty provedou. Ano, aktuálním trendem je křížit mezi sebou extrémně pálivé papriky. Lidé už patrně zapomněli, že paprika může mít i chuť. To je faktor, který většina lidí u superhotů neocení. Ty tak mají společné nejen to, že šíleně pálí, ale mnohdy vypadají prakticky stejně. Docela pěkně to vystihl tvůrce odrůdy JAFSH, což je zkratka pro "Just Another Fucking Super Hot". Je jich už prostě moc a 95 % z nich ani není stabilních.
Z našeho hlediska se stává prioritou zajistit lidem možnost zakoupit si osivo ustálených odrůd. Ano, sami křížíme a vyvíjíme nové odrůdy, už dávno to ale není hlavní směr, kterým bychom se chtěli ubírat. Aktuálně pěstujeme velké množství stabilních tradičních kultivarů z Jižní Ameriky, Východní Asie, Indie, Středního Východu, Afriky nebo USA a mimo to také řadu divokých druhů. Množství hybridních odrůd na eshopu se snažíme postupně redukovat. Neznamená to ovšem, že bychom s křížením skončili. Sem tam nějaký nadějný fenotyp vypustíme, primárně na nich však pracujeme a vypustíme je až v momentě, kdy budou stabilní.
Na závěr přejeme všem, kteří se rozhodli do křížení a šlechtění jít, hodně štěstí a pevnou vůli. Věříme, že se nenecháte prvotními nezdary odradit a jednou budete moct říct - toto je odrůda. Výsledek poctivé několikaleté práce.
