Je polovina května, mrazíky nehrozí, v noci je teplo a přišel čas přesadit naše vymazlené sazenice ven. A i když jsme se o rostliny doposud krásně starali, během jednoho dne můžeme o vše přijít. Jak postupovat a hlavně na co si dát pozor si řekneme v tomto článku.

FINÁLNÍ STANOVIŠTĚ

Pod pojmem finální stanoviště se myslí místo, kde budou papriky po posledním přesazení růst, kvést a plodit. Nejčastěji se tedy jedná o skleník či fóliovník, (vyvýšený) záhon, pole, v případě pěstování v nádobách je to typicky terasa či balkon. Uzavřené stanoviště jako skleník má výhodu v tom, že se zde zjara dříve drží vyšší teplota, než venku. Rostliny zde můžeme umístit dříve. Stejně tak nám na podzim prodlouží sezónu, takže pravděpodobně sklidíme více zralých plodů. Zároveň poskytuje ochranu před vnějšími vlivy jako je chladný či silný vítr, kroupy nebo přívalový déšť. Naopak však musíme rostliny vždy zalévat ručně, právě skrze absenci jakýchkoliv srážek. 

Pokud budeme porovnávat volnou půdu a nádoby, oboje má své výhody i nevýhody. Volnou půdu můžeme bohatě rekultivovat. Na podzim můžeme zarýt hnůj, zjara zase promísit s kvalitním kompostem. Půda také přirozeně obsahuje živý ekosystém mykorhizních hub, bakterií a dalších prospěšných organismů. A pokud nemáme vyloženě těžkou jílovitou půdu, je extrémně náročné rostliny přelít. Oproti tomu květináč nám dává možnost plné kontroly nad substrátem i rostlinou. Zvolíme si míru drenáže a přesné složení substrátu. Veškerá hnojiva, která do květináče nalijeme, v něm zůstanou. V případě potřeby můžeme také rostlinu přemístit (i když u opravdu velkých objemů je to v případě vzrostlých rostlin docela oříšek). Naopak však rostliny velmi snadno přelijeme, a to zejména v případě, že budou dlouhodobě stát ve vodě.

Obecně pak papriky preferují slunné stanoviště. Částečné zastínění nevadí, přes poledne, kdy je slunce nejsilnější, naopak není na škodu (ale zároveň ani nutnost). Nicméně převážně či trvale v polostínu nebo dokonce ve stínu rostliny neprosperují. Jak jsme si již mnohokrát řekli, papriky pochází z oblasti rovníku a čím více se přiblížíme k (sub)tropickému klimatu, tím lépe. Výjimkou jsou pouze některé divoké druhy jako C. lanceolatum, které naopak vyžadují stín. Pokud však do stínu umístíme běžné odrůdy chilli, rostliny budou slabé až poléhavé, velmi řídké a s minimem plodů. Pokud je naše jediná možnost skutečně stinné stanoviště, nejlepší řešení je pěstovat zde plodinu, která v takových podmínkách bude prosperovat. A to paprika není. 

VÝSADBA

Sazenice, které se chystáme vysadit na finální stanoviště, jsme s největší pravděpodobností doposud pěstovali v regálu pod světly, za oknem, na zimní zahradě či v temperovaném skleníku. Všechny proto mají společnou jednu věc, a sice že nepřišly do styku s UV zářením. Umělé osvětlení toto spektrum zpravidla nevyzařuje a pokud ano, jedná se výhradně o stopové UVA či UVB záření. Slunce však, mimo jiné, vyzařuje ještě nebezpečné UVC záření, se kterými rostliny ještě nikdy nepřišly do styku. Pokud bychom sazenice jen tak přinesli ven, během několika hodin bychom je spálili. A většinou je takové poškození fatální. 

Jistě, můžete namítat, že rostliny pěstované za oknem či ve skleníku přeci využívají přirozeného osvětlení sluncem a jsou tak odolnější, než modelky z pěstebních regálů. Nicméně nesmíme zapomínat, že sklo UV záření filtruje, minimálně tedy ono UVC spektrum. Proto se za oknem neopálíme nejen my, ale ani rostliny. Chtě nechtě tak venku musíme dodržet zásady, abychom rostliny nezlikvidovali. A přiznejme si, po tom jarním maratonu by tak chtěl dopadnout jen málokdo z nás. 

Určitý typ stanoviště nám může aklimatizaci na slunce usnadnit. Například skleník je skutečně obklopený slunečními tabulemi, které UV záření alespoň částečně filtrují. Rostliny, které přeneseme z vnitřního stanoviště, tak můžeme rovnou vysadit do volné půdy. Skleník stačí první asi týden překrýt netkanou textilií. Rostliny tak nemusíme stále držet v malém květináči. Stejně tak při pěstování venku v záhoně můžeme rostliny okamžitě přesadit přímo do země, pokud je na týden zakryjeme stínicí textilií a na další týden netkanou textilií. Opět tak není třeba rostliny dále držet v malých nádobách. 

Samotnou výsadbu pak provádíme navečer. Přesazování je pro rostlinu šok a rozhodně bychom jej neměli provádět přes poledne. I když ji po přesazení obratem prolijeme plnou konví vody, stejně na několik hodin silně povadne. A byť se už se druhý den přes noc krásně narovná a vypadá to, jako by se nic nestalo, opět se růst zpravidla na týden může zastavit. Stejně tak přesazování zrána není nejlepší volba, protože za několik hodin rostlinu čeká opět dávka plného spalujícího slunce. Oproti tomu přesazení navečer je šetrné, přes noc se sazenice na nové stanoviště aklimatizuje a od rána pokračuje v růstu, jako by se nic nestalo. 

Proces přesazení je prostý. Doprostřed květináče či do volné půdy vyhloubíme jamku. Rostlinu vydloubneme z květináče a do umístíme do vzniklé jamky. Nijak při tom neporšjeme kořenový bal. Následně ji ještě přihrneme substrátem a zalijeme. Při výsadbě do květináče lijeme tolik vody, dokud nezačne protékat do podmisky. V případě výsadby do volné půdy (skleník, záhon) otočíme na jednu sazenici cca 5l konev. Myslíme také na dostatečné rozestupy mezi sazenicemi. V případě polních odrůd C. annuum necháváme mezi sazenice alespoň 30-50 cm místa. V případě mohutných odrůd C. chinense, C. baccatum nebo C. pubescens umístíme sazenice ideálně 1 metr od sebe.

MULČ

Pravidelné vysychání či přehřívání substrátu s sebou přináší více problémů, než jen potřebu častější zálivky. Dochází totiž k zhoršenému příjmu některých prvků, zejména vápníku. Ten je totiž absorbován nejmenšími špičkami kořenů, které jsou pochopitelně z celého balu nejcitlivější. Pokud je substrát příliš suchý nebo rozpálený, dochází k deficitu vápníku v rostlině. Ten se projevuje suchou hnilobou plodů, které, typicky od špičky, začínají měknout a uhnívat. Takto chycený plod je, bohužel, na vyhození. Než totiž stihne dozrát, hnilova poškodí většinu či celý plod. Krom toho ovlivňuje nedostatek vápníku nově vyrůstající listy, které jsou drobné a pokroucené. Zároveň dochází k výraznému zpomalení růstu kořenového balu. Vápník je spolu s dusíkem a draslíkem v trojici prvků, které paprika přijímá v největší míře. Pro zajímavost je příjem vápníku desetkrát vyšší, než v případě fosforu. 

Teď už víme, jak důležitý vápník pro rostliny je. A je nám jasné, že k němu musí mít neustále přístup. Pro zabránění vysychání substrátu je ideální mulč. Tedy vrstva "něčeho", co umístíme do květináče nahoru na substrát. Nejčastější mulč bývá seno či sláma, posekaná tráva, naštěpkované větvičky apod. Zejména v případě trávy však dbejte na to, aby nebyla chemicky ošetřená. Pokud trávu ošetřujete herbicidy, např. aminopyralidem, stopové množství z takového mulče může papriky zabít. Vrstva mulče pak rapidně snižuje množství vody, které se z povrchu substrátu odpařuje. Pomáhá proto v květináči udržovat stabilní podmínky, které napomáhají lepšímu příjmu vody i živin. Navíc pod mulčem vzniká přirozený ekosystém mykorhizních bakterií a hub, které jsou pro rostliny velmi prospěšné.

Problém je spíše v případě přehřívání substrátu. Zejména proto, že se květináče vyrábí primárně černé, na slunci se tak mají tendenci opravdu rozpálit. Asi nejlepší řešení je pořídit světlé pálené květináče. Jejich cena je však dnes opravdu vysoká, navíc nejsou tak odolné, jako plast. Velmi dobře pomáhá zastínění květináče. Ten můžeme párkrát omotat netkanou textilií, případně zahrabat do hromady slámy. Té bychom však potřebovali opravdu hodně a bez nějakého uchycení nám ji vítr rozfouká po celé zahradě. V jakkoli zastíněných květináčích však rostliny obecně prosperují lépe než v těch, které každý den griluje přímé sluneční světlo.